OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oficiálna sovietska i post-sovietska historiografia uvádza ako počet obetí nemeckej agresie v ZSSR počas druhej svetovej vojny číslo 27 miliónov. Triezvejšie a novšie odhady uvádzajú počty vojenských i civilných obetí na strane ZSSR niečo cez 24 miliónov. Oficiálni historici o nejakých úpravách počtu obetí nechcú ani len počuť a keď dôjde na podrobnejšie skúmanie, aké skupiny občanov bývalého ZSSR sú do týchto počtov započítaní a kto ich vlastne zavraždil, tak dochádza až priam na hysterické výstupy, obhajujúce pravdy komunistickej propagandy.
Pred časom som na tomto mieste písal o knihe Marka Solonina, ktorý sa v jednej jej kapitole komplexne venuje tejto téme, a podľa jeho výskumov Sovieti do týchto počtov obetí bez mihnutia oka započítali aj obete vlastných represálií, nesprávnych rozhodnutí, ako i neschopnosti.
Anna Reidová, britská historička venujúca sa dlhé roky histórii Sovietskeho zväzu a niekoľko rokov žijúca v Ukrajine a v Rusku, poskladala skladačku z dokumentov nájdených v odtajnených sovietskych archívoch, z informácií, ktoré dostala počas osobných rozhovorov s preživšími, i zo záznamov z denníkov, ktoré si viedli Leningradčania počas blokády mesta.
Vo svojej knihe sa venuje všetkým aspektom, ktoré ovplyvnili dianie v Leningrade počas rokov 1941-1944. Vojenské i politické rozhodnutia oboch bojujúcich strán uzavreli v Leningrade viac ako 2 milióny civilistov, ktorí počas celej blokády nemali skoro žiadne šance mesto opustiť, a v konečnom dôsledku si vyžiadali životy 650 až 800 tisíc civilných obetí.
Autorka na jednej strane rozpráva príbehy o živorení, rabovaní, korupcii, vraždách a kanibalizme a zároveň o obrovskej statočnosti či sebaobetovaní. Udalostiam a okolnostiam odohrávajúcim sa v obliehanom mesta sa autorka venuje chronologicky a zároveň si kladie aj otázky, či bolo možné zachrániť viac civilistov i vojakov, či hladomoru a zamŕzaniu medzi obyvateľmi mohla zabrániť miernejšia bezohľadnosť a krutosť leningradského vedenia, a akú úlohu v týchto udalostiach mala Moskva a Stalin osobne.
Odpovede na tieto otázky nie sú jednoduché a Anna Reidová uznáva, že v takejto situácii by nebola postavenie obyvateľov a vojakov ľahké v žiadnom meste sveta a pod hocakým politickým vedením. Sovieti sa ale svojou nekompetentnosťou a chybnými rozhodnutiami postarali o značné navýšenie počtu „nutných“ obetí, pričom nezanedbateľný počet Leningradčanov bol popravený priamo rukou svojich spoluobčanov z NKVD kvôli honu na vymyslených špiónov a záškodníkov.
Táto kniha je nielen zaujímavým a faktografickým zhrnutím jednej z najdôležitejších bitiek druhej svetovej vojny, ale zároveň aj obžalobou nezmyselného plytvania ľudským potenciálom komunistickým režimom. Ten mal vždy plné ústa ľudí a ich záujmov, no ak došlo na lámanie chleba, tak boli záujmy ľudí až na poslednom mieste...
Fotografie: Wikimedia Commons
Vydáno: 2011
Vydavatel: Nakladatelství JOTA, s.r.o.
Počet stran: 488
Vazba: Vázaný
Formát: 152 × 216 mm
hmotnost: 574 g
ISBN: 9788072179473
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.